Marcello Maria Magdalensis
Toy pudlík Apricot
Narodil jsem se 8. července 2007 v Rychnově u Jablonce nad Nisou - shodou náhod se můj páníček narodil ve stejný den i ve stejný měsíc, jen v jiném roce.
Dne 5. září 2007 si pro mě přijeli mí noví páníčkové Jiřka, Jára a Lucka. Už jsem je trošku znal, protože se na mě byli podívat, když jsem byl ještě malinké štěňátko. Jeli se zatím jen podívat na mě a na mé brášky a záleželo jen na mé nové paničce Jiřce, jestli se jí budu líbit. Povedlo se. Původně jsem se měl jmenovat Marcus (toto jméno mi moji páníčkové vybrali), ale veterinář mi omylem vytetoval číslo, které patřilo Marcellovi. Teď jsme ale všichni rádi, že to takhle dopadlo, protože mi každý říká, že jsem z Itálie.
U mých páníčků se mám krásně, teď mi vůbec nic nechybí. Ale dřív mi něco scházelo… Jiřka chodila do práce a Jára občas odjížděl do školy, tak jsem byl doma někdy sám. No a mé lidi napadl takový nápad – pořídit mi kamaráda, prý abych se necítil osaměle, když se mnou nikdo není. Jenže já byl ještě malinký, líbilo se mi, jak všichni byli jen a jen u mě a teď bych se měl najednou s někým o ně dělit?
No a jednoho dne Jára s Luckou koukali na internet a uviděli krásného 3 měsíčního toy pudlíka barvy Isabel. Té fotce neodolali a hned si domluvili schůzku. Do Prahy jsem jel s nimi, protože moc rád cestuji. Přijeli jsme k paní, která nás mile pozvala dál. Vevnitř bylo hodně psů, byly tam i štěňátka. Těch psů jsem se začal bát. Bylo jich na můj vkus moc. Přišli jsem do jedné místnosti, kde byl toy pudlík. Byl o mnohem menší než já. Ale stejně jsem byl raději v bezpečí u mých lidí… A hádejte, co ten toyík udělal... vlezlo si do MÉ boudičky a na ostatní začal vrčet, že tam nikoho nepustí. To se mi už tuplem nelíbilo.
Stále jsem nechápal, jestli to páníčkové myslí vážně. První dny byly kruté. Došlo i na to, že moje panička Jiřka chtěla „toho pudlika“, jmenoval se Benny, dát pryč. Benny byl vychovávaný s více psy a já jsem byl od malička jen se svými lidmi. On se mě nebál, já jeho ano… Naštěstí Jára s Luckou se mnou měli trpělivost a věřili tomu, že si s ním začnu hrát a budu ho mít i rád.
POVEDLO SE :o) Přibližně po týdnu jsem začínal chápat, proč tohle všechno páníčkové dělali. Najednou jsem měl toho nejlepšího kamaráda. Benny se mnou chodil ven, přetahoval se se mnou a očuchával se mnou neznámé pachy… To se mnou moji páníčkové nikdy nedělali, nejsou to přeci psi.
Teprve od chvíle, co jsem tohle pochopil, mi na světě už nic nechybělo. O „své lidi“ jsem se s Benníkem rád podělil, protože mezi námi nedělali rozdíly. Co jsem mohl já, mohl i Benny a naopak, co měl zakázáno on, nemohl jsem ani já.
Ale ještě jeden nevyřešený problém stál přede mnou…
Jelikož jsem byl první pejsek, kterého si mí páníčkové brali, má chovatelka na ně byla milá a ještě jim i radila, jak se mají o mě správně starat, mysleli si, že budu 100% zdravý a že budu moci šířit tak krásná štěňátka jako jsem já. Nemocný jsem nebyl, ale paní chovatelka mé lidi zapomněla upozornit na to, že nemám sestouplé jedno varlátko. Jedno bylo normálně nahmatatelné, ale druhé bohužel nikde nebylo. Tak páníčkové našli špičkovou veterinární kliniku na Mělníku a jelo se na kontrolu. Pan doktor mi naordinoval 4 bolestivé injekce, po kterých by prý mohla ta kulka sestoupnout. Ještě mi dal nějaké homeopatika. Bohužel se ani po tomto mém utrpení nehnula. Tak jsem byl 1.10.2008 na operaci a kulku mi vyndali. Prý vůbec nesestoupla, takže byla ještě vříšku. Ale teď už jsem vé vitalitě, sice nebudu moci krýt, ale hlavně, že jsem zdravý.
Jinak jsem pořádně živý. Miluji aportování. Za házení bych dal život. Nejvíce mám rád Jiřku. I když Járu a Lucku taky zbožňuji, Jiřka je prostě Jiřka :o) Ona mě krásně rozmazluje, pořád mi hází hračky a udělá mi vše, co mi na očích vidí :o)
Dodatek: Paní chovatelku jsme informovali o tom, že Marcellovi nesestoupla jedna kulka a že nám veterinář řekl, že je to dědičné, tak aby nepoužívala psa, či fenku (tyto geny může mít i fenka, bohužel se to u ní neprojeví) dál v chovu. Bohužel nám sdělila, že to není vůbec žádná pravda, prý někomu prostě nesestoupne, ale časem spadne sama… Mrzí nás tento přístup, zvlášť, když jsme teď narazili na další inzeráty štěňátek z této chovatelské stanice. Doufáme, že Marcellovi sourozenci jsou v pořádku. Smutné však je, že tyto geny v sobě mají a ač jsou oni vřádku, jejich či další generace potomků bude mít potíže.